Vtipy o židech 2

"Já bych prosila důchod po mým muži."
"A co byl váš manžel?"
"Souchotinář."
"A co dělal?"
"Kašlal."
"Ale z toho přece nemohl být živ!"
"Však taky umřel."

Klein dostane v noci telegram:
VASE PANI V LAZNICH NAHLE ZEMRELA
Opatrně složí ten telegram a položí ho na noční stolek. Zhasne, zaboří hlavu do polštáře a řekne si:
"Teď se nebudu rozčilovat, celou noc bych nemohl spát, ale zítra ráno, to bude probuzení.!"

Aaron potká Mojšeho v Berlíně a ptá se, kde byl celý den. Mojše odpovídá:
"Ale, byl jsem na Hitlerově pohřbu."
"No, a jaké to bylo, co se tam dělo?"
"Bylo to překvapivé. Nejdřív rakev spustili do díry, pak ji zase vytáhli a zase spustili a tak asi dvanáctkrát."
"Cože? A proč?"
"Není se čemu divit, když měl takovej aplaus."

Nápis na dveřích synagogy:
"Nevstupuj s nepokrytou hlavou, je to jako by ses dopustil cizoložství!"
A pod tím je rukou připsáno:
"Zkusil jsem oboje, nedá se to srovnat."

Pan Lederer má nějaké úmrtí v příbuzenstvu, a tak jde vybrat k Abelesovi rakev.
"Co počítaj, Abeles, za takovou rakev?"
"Padesát zlatejch."
"Padesát zlatejch? Vždyť Rosenbaum má za výkladem podobnou rakev za čtyřicet."
"Nojo, jenomže, zkusej v tom póvlu od Rosenbauma udělat loktama takhle."

Chodil takhle Ježíš po světě, ale nikde se nedočkal poznání. V Americe si ho nevšimli vůbec - takových tam bylo plno. V Rusku si ho raději nevšímali, co kdyby to byl intelektual - národník. A tak bloudil po světě, až došel do Izraele. Stál tam o jeden barák opřený Kohn. Sotva Krista spatřil, otočil se do dveří a volá:
"Arone, Mojše, přineste kladivo a hřebíky, už je tady zas."

Proč mají židi velké nosy?
Protože je vzduch zadarmo.

Ve svěžím jarním jitru se prochází vilovou čtvrtí pan Kohn. Na balkónu jedné z vil se vystavuje slunečním paprskům v rozkošných nedbalkách kyprá paní Sternová.
"Paní Sternová," volá z ulice Kohn, "nemohl bych jít nahoru a pomilovat se s nima?"
"No dovolte," rozhorlí se paní Sternová, "copak jsem nějaká prodejná ženská?"
"A kdo tu mluvil o placení?"

Je předválečná neděle roku 1912. Na Příkopě korzuje německo-židovská Praha. Na rohu Nekázanky stojí se svým vídeňským hostem redaktor Prager Tagblattu a upozorňuje ho na význačné pražské osobnosti.
"Podívej se támhle," kývne hlavou k protějšímu chodníku, "to jsou dcery bankéře Piesena, nejbohatší, ale nejošklivější židovky v Praze."
"Na ty se musím podívat zblízka," rozhodne se vídeňský host, přejde vozovku a za chvíli se z protějšího chodníku vrátí.
"Bůh je spravedlivý," poznamená suše.

"Chaime, nemohl bys mi půjčit stovku?"
"Je mi líto, nemám u sebe peníze."
"A co doma?"
"Děkuju, všichni zdrávi."

Mladý majitel obchodu s módním zbožím, který má četné milostné úspěchy u vdaných žen, zjistí, že jeho obchody se prudce zhoršily. Věc je vážná, v pokladně není na za placení účtů. V teto tísni se obrátí o radu k příteli svého otce, který je známý pobožností a mravní přísností, a svěří se mu se vším. Ten se zhrozí:
"Člověče, máš na svědomí těžké hříchy! Překročil jsi boží přikázání. Jdi k našemu rabínovi, přiznej se mu ke všemu a popros, aby ti uložil přísný trest!"
Obchodník se zachová podle starcovy rady. Rabín vyslechne jeho zpověď a ptá se:
"Dobře, přiznáváš, že jsi hřešil, ale s kým?"
"Rebe, to vám nemohu prozradit. Je to přece věc cti, abych neprozradil jména těch žen - to snad pochopíte!"
"Tak ti to řeknu sám. Ty jsi určitě hřešil s Fanny Traubovou, co bydlí ve Varšavské ulici u městské brány. Ta nemá dobrou pověst."
"Ne, rebe, přísahám, že ne!"
"V tom případě jsi zcizoložil s Gretou Adlerovou, co má její muž zastoupení u motocyklů. To je smyslná žena!"
"Ne, rebe, přísahám, že ani ta to nebyla!"
"Potom to mohla být už jen Růžena Stadlerová, žena lahůdkáře z Krakovské ulice. Nedávno ji manžel nachytal in flagranti s obchodním cestujícím z Lodže."
"Ne, rebe, ne!"
"Tak tedy s kým to bylo?"
"To vám opravdu nemohu prozradit. Už jsem vám řekl, že je to věc cti."
"Pak jsi zatvrzelý hříšník a nedám ti rozhřešení. Jdi mi z očí!"
Mladý obchodník se vrací v nejlepší náladě.
"Tak co," ptá se přítel hříšníkova otce, "jaký trest ti uložil náš cadik?"
"Žádný - ale zato mi dal tři zbrusu nové adresy!"

Chojška velice zlobilo, ze ho všichni nazývají bláznem. Rozhodl se, že vyzkouší, zda je opravdu hloupý, podle slov žalmu "Bůh chrání hloupé". Vylezl na střechu domu a řekl si:
"Jestli mě Bůh ochrání, znamená to, že jsem hloupý. Když mě neochrání, bude to důkaz, že jsem chytrý."
A skočil ze střechy. Pádem si zlomil obě nohy a spustil velký křik. Seběhli se sousedé a vyptávali se, co se děje.
"Ach, lidi," volal Chojšek, "kdybyste věděli, jak jsem chytrý!"

Šadchen domlouvá mladému kandidátovi ženitby:
"Mám pro vás fajnovou nevěstu - hezkou, s dobrým věnem, z výborné rodiny! Má jenom jednu malou vadu - je trošičku těhotná."

Přijde Khon domů a přistihne Sáru s milencem. Milenec spí jako dřevo a Sára chlácholí Khona:
"Khone nezabíjej ho, od koho si myslíš, že máme auto a otevřený účet v K'martu."
"...tak víš co Sáro, přikrej mu nožičky, ať nenastydne."

Mladý, nezkušený muž byl velmi překvapen, když mu jeho žena tři měsíce po svatbě porodila syna. Utíkal za rabínem a zeptal se, jak se něco takového mohlo stát. Rabín chvilku přemýšlel, jak manželství zachránit, a pak povídá:
"Synu, zjevně nemáš o těchto věcech ani ponětí a nezvládneš ani tak jednoduchou věc spočítat. Řekni mi: Žiješ se svojí ženou tři měsíce?"
"Ano, od svatby jsou to tři měsíce."
"A ona s tebou žije tři měsíce?"
"Ano."
"A vy dva spolu tedy žijete tři měsíce?"
"Ano, popchopitelně."
"No, a máme to. Tři měsíce plus tři měěsíce plus tři měsíce, není to dohromady devět měsíců - doba těhotenství?"

To takhle jednou seděli pánové Abeles, Kohn a Roubíček v hospodě u piva a hráli mariáš. Seděli tam už dlouho, byli příjemně napití a hra se jim líbila. Pan Abeles zrovna rozdával. On tedy zase zrovna rozdával, protože byl hrozně roztržitý, a Kohn s Roubíčkem toho zneužívali a vždycky, když dohráli a začali se o hře bavit, tak jeden nebo druhý se chopil karet, složil je do balíčku a podal Abelesovi, aby rozdal. A ten si je vzal a rozdal. Šlo to takhle celou noc, až někdy o půl páté ráno se najednou Abeles zarazil uprostřed rozdávání, chvilku přemýšlel a pak povídá:
"Pánové, nerozdávám já náhodou podruhé?"

Pan Roubíček praví k panu Kohnovi:
"Poslechnou, vědí o tom, že jejich stará chodí s tím šeredným chlapem Silbersteinem odnaproti?"
"Kouknou, Roubíček, jestli moje stará s někým chodí, tak to je moje věc. Jestli chodí se Silbersteinem, tak to je její věc a jestli je Silberstein šerednej, tak to je zase jeho věc. Tak o co vám vlastně jde?"

Stěžuje si rabín druhému:
"Poslal jsem jediného syna do Evropy - a oni ho obrátili na křesťanství!"
"Představ si, mně se stalo totéž."
Oba se jdou vyzpovídat k vyššímu rabínovi a on jim řekne:
"Představte si, já mám jediného syna také na studiích v Evropě, a stal se křesťanským knězem!"
Musí se jít pomodlit k Hospodinu. Říkají mu svůj osud a Hospodin praví:
"Představte si, měl jsem jediného syna a..."

Potká Kohn v Aténách Roubíčka a ten mu povídá:
"Kohn, kde ty se tady bereš?"
"Ale, jsem tady na svatební cestě..."
"A kde máš Sáru?"
"Někdo přece musí zůstat v krámě a prodávat."

Rabín měl syna. Nevědel, však, k čemu ho vychovat. Rozhodl se, že nechá osud, aby synovi pomohl si vybrat. Dal v místnosti na stůl tři věci a synek si měl jednu vybrat. Když vezme Bibli, bude rabínem po otci. Když vezme kasičku s penězi, bude bankéřem, a když vezme flašku špiritusu, stane se hospodským. Tak zavolal synka dovnitř. Ten chvilku přemýšlel a pak vzal ze stolu všechny tři věci. Rabín po krátkém šoku prohlásil:
"To by mě nikdy nenapadlo, že můj syn bude katolickým farářem."