Není nic smutnějšího, než když se dobrému člověku přihodí špatná věc

Jednou chytal cigán ryby. Když už měl toho dost, začal si balit věci, když v tom něco zabralo. Vytáhl to z vody a užasne: Zlata rybka. Zpamatoval se, odstranil háček a hodil ji zpět do vody, obrátil se a šel domů. V tom se za ním ozve: "Haló, dobrý člověče, splním ti tři přání za to, že si mi zachránil život!".

Cigán však jen mávl rukou a řekl, že je se životem docela spokojený a má všeho dostatek. Rybka neustále naléhala, aby si něco přál. "No tak dobře, když jinak nedáš, chtěl bych pěkný dům, pěknou ženu a pěkné auto", odvětil cigan. "Dobře, staň se to co si přeješ!", řekla rybka. V polovině cesty se ale cigán zastavil a říká si: "Vždyť já jsem té rybce ani nepoděkoval."

Vrátil se tedy a všechno napravil. Rybka se dlouho divila, že se jí to ještě nestalo, aby se někdo vrátil a poděkoval. Byla tak nadšená, že cigánovi nabídla ještě jedno přání. Cigán ale nechtěl, že už je šťastný člověk, chce žít takto až do smrti a přivydělávat si poctivou prací. Rybka byla opět neoblomná, ať si teda přeje jakoukoliv hloupost.

"Když teda jinak nedáš, rybko, tak mi ho teda vykuř.", řekl cigán. Rybka ochotně začala vykonávat přání, když jí najednou začali růst vlasy, ruky, nohy, tvář, ... " a já nevěřím vlastním očím, přede mnou klečí osmileté děvčátko, opravdu, pane soudce, opravdu si to nevymýšlím..."